|
|
HISTORIE ZÁVODU 
Před několika lety hledala skupina nadšenců
jezdících se psím spřežením v české republice
oblast, která by byla svými sněhovými podmínkami,
nadmořskou výškou, profilem trati i vstřícným
postojem úřadů vhodná pro uspořádání závodu
psích spřežení na dlouhé vzdálenosti. Ideální místo
vyhovující v rámci možností všem podmínkám
nalezla v Orlických horách a tak byl pokusný nultý
ročník ( později přejmenován na ročník "první" )
odstartován v únoru roku 1997.
Ještě před vlastním závodem, den před startem,
utekli pořadateli Pavlu Kučerovi dva psi, z nich
jeden - sibiřsky husky jménem Šedivák- byl u
vzdálené vesnice zastřelen místním občanem.
Navzdory tomu byl závod odstartován, ale na
památku této smutné události byl závod pojmenován jednou pro vždy "Šediváčkův Long".
Od té doby se Šediváčkův long jede každým rokem jako jeden z longových závodů v České
Republice a postupem času si získal pověst nejtěžšího a nejdelšího závodu u nás.
CHARAKTERISTIKA ZÁVODU
Čtyřdenní etapový závod po hřebenech Orlických hor s jedním povinným bivakem (nocleh na
sněhu). Závod se jede jako mistrovství ČR otevřené kategorie v LONGu (dlouhá trať) s
mezinárodní účasti spřežení ze Slovenska, Polska, Německa a Rakouska.
Šediváčkův long se v roce 2002 stal součástí IRON SLEDDOG MAN jako třetí člen série
extremních Závodů psích Spřežení( první dva se jedou v Rakouských Alpách).
ZÁVOD V ČÍSLECH - 2002
Letošní závod – šestý ročník- long se jel od středy do soboty- 4dny, a mid v pátek a sobotu-
2dny. Celková délka všech etap longu byla 185 kilometrů ( po etapách 45, 55, 60 a 25 km).
Původní plán byl 205 kilometrů, ale poslední etapa byla z důvodu silného větru a mlhy na hřebenech
zkrácena. Povinný bivak ( táboření na sněhu) byl jeden pouze pro longové závodníky. Celkem se
zúčastnilo 80 musherů, z toho 73 spřežení a 7krát třída skijöring s jedním psem. Čechů bylo 67,
čtyři závodníci přijeli ze Slovenska, pět z Německa, dva z Rakouska a dva z Polska. Psů projelo
startem 360, z toho bylo 230 sibiřských hasky, 67 aljašských malamutů, 41 aljašských hasky, osm
českých horských psů, jeden grónský pes, tři kanadští indiánští psi a 10 psů jiných plemen.
Pomocníků na trati, kteří mrzli na stanovištích a hlídali bezpečnost spřežení, bylo 35, veterinář
dbající o totéž byl po celých pět dnů k dispozici jeden. Celníků bylo šest se dvěma auty a jedním
skútrem. Diváků se přijelo podívat několik set. Z techniky zajišťující trať a rozvoz pomocníků to
byly dvě rolby, dva sněžné skútry, dvě terénní Mazdy firmy Rentpointa celá řada soukromých aut.
Značek, které bylo třeba rozmístit po celé trati a následně je opět posbírat, bylo téměř dvě stě. Tak, a
teď víte o jak obrovskou akci jde.
Díky komu je vůbec možné něco takového u nás zorganizovat?
Vše je v lidech. Důležitými postavami tohoto závodu jsou Pavel a Andrea Kučerovi se svým
organizačním týmem a ing. Václava Domšová, starostka Deštného v Orlických horách. Bez
nadšení těchto lidí by Šediváčkův long neexistovala bez vstřícnosti majitelů lesů a honiteb, horské
služby, ochranářů, celníků a sponzorů by to také nebylo možné. A pomocníci na tratích? Mrznou
tam z čirého nadšení o své vlastní dovolené bez nároku na odměnu! A četa dobrovolných „
lopatářů“, kteří na dvou místech, kde trať závodu křižuje silnici, nahazují sníh na pluhy
proškrábaný asfalt, aby psi bezpečně projeli a saně neměly zničené skluznice? Každý večer únavou
padali, aby další den celí rozlámaní podstoupili celé to trápení znovu. Bez všech těchto lidí by se
závody nekonaly a i svět by byl chudší.
Z článku Miroslava Kubečka , Pes přítel člověka 3/2002 |
|
