|
|
VIDEOKAZETA
Šediváčkův long aneb Deštné plné psů 6. ročník- 23.-27.ledna2002
Možno objednat na adrese: VIDEOSTUDIO, Jaromír
Hanuš, Lhota 162, Červený Kostelec, 549 41, tel:
0441/42261, mobil: 0606567348, e-mail:
jaromir.hanus.ck@worldonline.cz
OČEKÁVEJTE.... PRÁVĚ VYŠLO!!!!
...velká reportáž Miroslava Kubečka ze závodu
Šediváčkův long čísle 12/2002 magazínu Koktejl .
Zde je celý text- bez zkrácení.
Text- Z deníčku závodnice ( Jana Henychová)
ZÁVOD V ČÍSLECH - 2002
Z článku Miroslava Kubečka , Pes přítel člověka 3/2002
Letošní závod – šestý ročník- long se jel od středy do soboty- 4dny, a mid v pátek a sobotu-
2dny. Celková délka všech etap longu byla 185 kilometrů ( po etapách 45, 55, 60 a 25 km).
Původní plán byl 205 kilometrů, ale poslední etapa byla z důvodu silného větru a mlhy na hřebenech
zkrácena. Povinný bivak ( táboření na sněhu) byl jeden pouze pro longové závodníky. Celkem se
zúčastnilo 80 musherů, z toho 73 spřežení a 7krát třída skijöring s jedním psem. Čechů bylo 67,
čtyři závodníci přijeli ze Slovenska, pět z Německa, dva z Rakouska a dva z Polska. Psů projelo
startem 360, z toho bylo 230 sibiřských hasky, 67 aljašských malamutů, 41 aljašských hasky, osm
českých horských psů, jeden grónský pes, tři kanadští indiánští psi a 10 psů jiných plemen.
Pomocníků na trati, kteří mrzli na stanovištích a hlídali bezpečnost spřežení, bylo 35, veterinář
dbající o totéž byl po celých pět dnů k dispozici jeden. Celníků bylo šest se dvěma auty a jedním
skútrem. Diváků se přijelo podívat několik set. Z techniky zajišťující trať a rozvoz pomocníků to
byly dvě rolby, dva sněžné skútry, dvě terénní Mazdy firmy Rentpointa celá řada soukromých aut.
Značek, které bylo třeba rozmístit po celé trati a následně je opět posbírat, bylo téměř dvě stě. Tak, a
teď víte o jak obrovskou akci jde.
Díky komu je vůbec možné něco takového u nás zorganizovat?
Vše je v lidech. Důležitými postavami tohoto závodu jsou Pavel a Andrea Kučerovi se svým
organizačním týmem a ing. Václava Domšová, starostka Deštného v Orlických horách. Bez
nadšení těchto lidí by Šediváčkův long neexistovala bez vstřícnosti majitelů lesů a honiteb, horské
služby, ochranářů, celníků a sponzorů by to také nebylo možné. A pomocníci na tratích? Mrznou
tam z čirého nadšení o své vlastní dovolené bez nároku na odměnu! A četa dobrovolných „
lopatářů“, kteří na dvou místech, kde trať závodu křižuje silnici, nahazují sníh na pluhy
proškrábaný asfalt, aby psi bezpečně projeli a saně neměly zničené skluznice? Každý večer únavou
padali, aby další den celí rozlámaní podstoupili celé to trápení znovu. Bez všech těchto lidí by se
závody nekonaly a i svět by byl chudší.
Z článku Miroslava Kubečka , Pes přítel člověka 3/2002
|
|
